MLSNÁ KOČKA se od 23.7.2013 přestěhovala do nové, snad přehlednější kuchyně, na adresu:

www.mlsnakockablog.cz... prostě jen vynecháte tečku :-) Těším se na Vaši návštěvu!



Navštivte Mlsnou kočku také na Facebooku a staňte se jejími fanoušky: ZDE.


Objednejte si kuchařskou zástěrku exkluzivně navrženou pro Mlsnou kočku: ZDE




Husa, lokše a dva druhy zelí

30. listopadu 2011 v 10:16 | Pavlína |  *** OPEŘENCI
Svatomartinská husa už je snědena, ale to neznamená, že si nemůžeme pro kteroukoliv sváteční příležitost na huse pochutnat.

Letos jsem se hned po svátku Svatého Martina vydala na pár dnů do přírody - na mou oblíbenou Šumavu. V chalupě, kde v kuchyni praskají kamna a dřeva není nikdy dost, se v chladném počasí vaří nádherně. Rozhodla jsem se proto i tentokrát užít si vaření ve stejných podmínkách, v jakých jsem loni připravovala perličku s kaštanovou nádivkou. Času byl dostatek a navíc: Tučnější porce lze kdykoliv spálit na pěší túře. Zatímco v Praze byla inverze, při cestě na Antýgl, Turnerovu chatu nebo Modravu bylo slunečno a mrazivo. Takové počasí mám moc ráda. Kolem kamenů v řece Vydře se už začaly tvořit ledové plochy a téměř každý tekoucí pramínek vody v lese byl už také pod ledem.


Na pastvinách se pásly různobarevné krávy a na Turnerově chatě jsem znovu měla štěstí na Vydrýska, letos tam byli dokonce dva...


Den, který jsem se rozhodla věnovat vaření, byl asi nejchladnější, ale o to více fotogenický...


Příprava slavnostního pozdního oběda bude náročná a dlouhá a proto bylo třeba den zahájit vydatnou snídaní...


Husu, objednanou a zakoupenou u chovatele v pražské Holešovické tržnici, jsem večer před přípravou důkladně očistila, z břišní dutiny vyjmula přebytečné sádlo (to jsem později přidala k huse do pekáče) po povrchu i uvnitř řádně nasolila a okmínovala. Huse je třeba odříznout koncové části křídel a společně s droby je později použít třeba na vývar nebo kaldoun.

Do bříška se šestikilové huse také vešla tři krásná jablíčka. Jejich vůně při pečení rafinovaně prostoupí husí maso a dodá mu lahodnou chuť. Kůži husy je dobré na bocích a v okolí stehen opatrně propíchnout kuchyňskou jehlou, aby se sádlo lépe vypékalo. V žádném případě se ale nesmí píchnout až do masa. Vytékala by pak z něj i šťáva a pečínka by byla příliš vysušená.


Husu jsem už na pekáči dobře zakryla alobalem, aby se kůže záhy nepřipálila, podlila trochou vody a pekla velmi pomalu. Maso tak zůstalo krásně šťavnaté a já měla čas připravit všechny přílohy. Husu jsem zpočátku asi 1 hodinu pekla obrácenou na pekáči prsíčky dolů. Po hodině jsem ji obrátila a pekla ji na zádech za občasného mírného podlévání horkou vodou a přelévání výpekem. Hrnec s horkou vodou a naběračkou jsem pro tento účel měla neustále připravený a okraji kamen.

Trouba v kamnech, kde se topí dřevem, nemá nastavitelnou teplotu. Má ale na dvířkách teploměr, jehož ručičku jsem udržovala na cca 160 stupních Celsia. Již z minulého roku jsem si trochu zapamatovala všechny fígle, kterými lze dřevem vytápěná kamna regulovat tak, aby dobře sloužila jako trouba, tak vrchní plotna.


K huse jsem připravila dva druhy zelí z čerstvých hlávek - červené i bílé. Čerstvé zelí obsahuje vitamíny i vlákninu a je pro naše tělo velmi prospěšné.

Na červené zelí jsem použila:
  • 1 menší hlávku červeného zelí
  • 1 větší cibuli
  • červený vinný ocet (podle chuti)
  • 2 dcl suchého červeného vína
  • 2 lžíce medu
  • hrst mandlových lupínků
  • několik kuliček černého pepře, nového koření a tři bobkové listy
  • sůl
  • olivový olej
Na bílé zelí stačila:
  • 1 menší hlávka bílého zelí
  • 1 větší cibule
  • 2 vrchovaté lžíce třtinového cukru
  • červený vinný ocet (podle chuti)
  • několik kuliček černého pepře, nového koření a tři bobkové listy
  • trocha čerstvě mletého černého pepře
  • sůl
  • olivový olej

Každou z hlávek jsem zbavila vrchních listů, rozkrojila na čtvrtiny a odřízla silný košťál. Zelí jsem nakrájela na tenké proužky a mezi tím na sporáku na rozpáleném tuku osmahla nadrobno nakrájenou cibuli, pro každý druh zelí v jednom hrnci.

Postup pro červené zelí:
Na cibuli nakrájenou nadrobno a krátce osmaženou na trošce oleje jsem vsypala nakrájené zelí, mírně podlila trochou vroucí vody, přidala koření a dusila pod pokličkou. Když zelí takřka změklo, přidala jsem červené víno. Nakonec jsem již měkké zelí dochutila medem, vinným octem a přidala mandlové lupínky.

Postup pro bílé zelí:
Na trošce olivového oleje jsem nechala zesklovatět nadrobno nakrájenou cibuli, přidala třtinový cukr a nechala ho zkaramelizovat. Poté jsem vsypala nakrájené zelí, přidala koření, podlila trochou vroucí vody a dusila. Již měkké zelí jsem dochutila vinným octem.

A zatímco se na kamnech dusilo zelí, připravila jsem k huse lokše. Ty jsou typické spíše pro hodování na Slovensku. U nás bývá obvyklejší bramborový knedlík, ale na druhou stranu: kdy jindy si je dopřát, když ne ke svatomartinské huse?

Na lokše jsem si připravila:
  • 1,5 kg brambor (typ C)
  • 1 kg polohrubé mouky
  • špetku soli
Rozdíl mezi lokšemi a bramborovými plackami je jediný: do lokší nepatří vejce.


Den předem jsem si uvařila brambory ve slupce. Zcela zchladlé jsem je oloupala a nastrouhala na struhadle s jemnými oky. Do nastrouhaných brambor jsem přidala sůl a postupně zapracovávala mouku tak dlouho, dokud nevzniklo hladké nelepivé těsto. Množství přidané mouky záleží na kvalitě použitých brambor a proto nelze její množství přesně uvést. Já nakonec spotřebovala skoro celý kilový sáček, protože pracovní desku, na které jsem pak lokše tvarovala, bylo třeba stále důkladně moukou posypávat. Již zpracované těsto jsem rozdělila na malé bochánky, každý na jednu lokši.


Z bochánků jsem pak postupně vyválela velmi tenké lokše a snažila se, aby jejich okraje byly co možná pravidelné. (Vytvořit opravdu tenké lokše je velmi důležité. Snadněji se po upečení skládají, popřípadě rolují. Silnější placičky by byly buď uvnitř ještě nedopečené, nebo by se v opačném případě již příliš připalovaly.) Lokše jsem pak pekla nasucho na pánvi nebo přímo na kamnech - pro mne učiněná romantika :-) (Jak z pánve, tak z plátu kamen je při pečení třeba pečlivě ometat mouku, která by se velmi záhy začala připalovat.) Po upečení jsem každou lokši lehce natřela vypečeným husím tukem a skládala na mísu nadvakrát (do trojúhelníku) přeloženou. Hotové lokše jsem uchovala až do konzumace v teple. Druhý den jsem si ale ověřila, že je lze velmi snadno přímo na plátu kamen, případně opět na pánvi ohřát.

Asi půl hodiny před dopečením husy jsem z ní sejmula alobal a zvýšila výkon trouby přidáním tvrdého dřeva a otevřením dvířek pod roštem kamen na teplotu přes 200 stupňů Celsia. Vytvořila se tak na huse tmavě zlatá kůrčička. Upečenou husu jsem později rozporcovala nůžkami na drůbež. Z této šestikilové krasavice bylo určitě 8 porcí i pro větší jedlíky...


Po vcelku náročném dni nám velmi chutnalo a přeji i vám, abyste si na pečené huse pochutnali nejen ve svátek...


Dobrou chuť!

Pokud jste koupili husu s droby, husí játra lze také využít na přípravu velmi efektního a chutného předkrmu.

 


Komentáře

1 HanaS HanaS | 30. listopadu 2011 v 11:11 | Reagovat

Nádhera, recept i scenérie...

2 HaF HaF | Web | 30. listopadu 2011 v 15:39 | Reagovat

Mňam, u nás se peče kačena. Jenom ty fotky mi prostě nějak nevycházejí! ;-)

3 Madla Madla | Web | 30. listopadu 2011 v 16:29 | Reagovat

Nádhera, prostě nádhera. Krásně stylové a prostě k sežrání. Nemám slov. Lokše jsem ještě nepekla, ale po tvém a Šárčině příspěvku je určitě vyzkouším, vypadají lehké jako kraječky.

4 Majunka2 Majunka2 | Web | 30. listopadu 2011 v 18:37 | Reagovat

Úžasné fotky a jídlo vypadá fakt luxusně ;-) Lokše, též vyzkouším ;-)

5 Purabi Naha Purabi Naha | E-mail | Web | 1. prosince 2011 v 2:44 | Reagovat

Yummy spread of roasted goose. I loved your photography too!!

6 Catalina Catalina | Web | 5. prosince 2011 v 1:08 | Reagovat

Naprosto parádní fotky! Můj favorit je vydrýsek :D Článkem i fotkami jsi mě tak navnadila na vypečenou husičku, že jsem to hned ukázala mamce a o víkendu jsme společně do toho pustily. Dva druhy zelí, bramborový knedlík (a ještě kynutý - na tom trval taťka :D), akorát místo husy byla kachna (bohužel dobrá husa byla zrovna nedostatkové zboží), ale pochutnali jsme si všichni fakt parádně :) Děkuju moc za nápad i recept, dlouho jsem nejedla lepší oběd :)

7 Meg Meg | Web | 5. prosince 2011 v 1:13 | Reagovat

To je taková nádhera! Fotky přírody i jídla, ale hlavně ten vydrýsek :D Mám z toho teď hlad... :D

8 Adusha Adusha | Web | 6. prosince 2011 v 23:52 | Reagovat

Ach, Pavlínka, to je nádhera!! Úžasné fotky!

9 Pavlína Pavlína | 8. prosince 2011 v 9:47 | Reagovat

[1]: HanaS:
Díky :-)P.

10 Pavlína Pavlína | 8. prosince 2011 v 9:47 | Reagovat

[2]: HaF:
Kachničku mám moc ráda, třeba se Ti to podaří vyfotit příště :D
P.

11 Pavlína Pavlína | 8. prosince 2011 v 9:49 | Reagovat

[3]: Madla:
Díky :D Lokše jsou celkem zajímavá a jednoduchá příloha. Jednu polo-ohřátou lokši jsem si druhý den dala s troškou rijetu - to byla dobrota! :D
P.

12 Pavlína Pavlína | 8. prosince 2011 v 9:50 | Reagovat

[4]: Majunka2:
Chladné počasí jen umocňovalo ten "kuchtící" zážitek - venku zima, v kuchyni sauna :D
Díky
P.

13 Pavlína Pavlína | 8. prosince 2011 v 9:50 | Reagovat

[5]: Purabi Naha:
Thanks!
P. :-P

14 Pavlína Pavlína | 8. prosince 2011 v 9:53 | Reagovat

[6]: Catalina:
Víš, jakou mám radost z takových komentářů? :D Tohle červené zelí "nasladko" také dělávám k pečené kachně. Je pravda, že kolem Svatého Martina se husa opravdu koupit nedala - kdyby nebyla objednaná, asi bych měla smůlu :-P
Jsem moc ráda, že jste si pochutnali a mamku moc pozdravuji! :D
Děkuji a měj se krásně
P.

15 Pavlína Pavlína | 8. prosince 2011 v 9:56 | Reagovat

[7]: Meg:
Turnerova chata byla zavřena, takže vydrýsci (oba) si mysleli, že přišlo krmení :D Okamžitě přiběhli k ohradě. Ten menší byl pořád ve vodě a pohrával si s kostičkami ledu :D Větší si užíval posledních slunečních paprsků a hrál si. Docela jsem si užívala, že tam jinak nikdo nebyl.
Děkuji
P.:D

16 Pavlína Pavlína | 8. prosince 2011 v 9:56 | Reagovat

[8]: Adusha:
Adushko, díky. Bylo to vážně fajn :D
P.

17 toffo toffo | Web | 9. prosince 2011 v 7:56 | Reagovat

Úžasná atmosféra, jak na fotografiích z výletů, tak z vaření. Jedna fotka lepší než druhá, úplně se mi tetelí srdce. Moc se mi líbí ta se snídaňovými vajíčky, je to prosté a všeříkající. Po takových procházkách, navíc v takovém počasí, člověku hodně chutná. Turnerka bez davů lidí, to je zázrak. Musíme se tam také v takové době někdy vypravit.

18 Pavlína Pavlína | 20. prosince 2011 v 8:50 | Reagovat

[17]: toffo:
Ta místa přesně znáš, tak si to dovedeš představit ještě daleko lépe :D Na Šumavě je na podzim snad nejkrásněji :D
Děkuji za krásný komentář :-P
P.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama