Podzim už je v plném proudu. Když se podaří slunečný den, je to nádhera. Barevné listí, azurová obloha a slunce, které však už tolik nehřeje.
Na zahradách a v obchodech se povalují dýně různých barev a tvarů. Ty k podzimu neodmyslitelně patří a dá se z nich vykouzlit mnoho dobrot. Krásně oranžová barva na talíři pak člověka nabije energií podobně jako slunce.
Já osobně nedám dopustit na polévku z dýně Hokaido. Dýně, která se jako jediná nemusí před vařením zbavit slupky, je úžasná. V čase dýní je právě tato polévka tím, co připravuji nečastěji. Receptů existuje mnoho, takže pouze v rychlosti nabízím ten svůj:
Posekanou cibuli a asi čtyři stroužky česneku rychle osmahnu na směsi másla a olivového oleje. Přidám na kusy pokrájenou dýni Hokaido, zaliji vývarem tak, aby dýně byla ponořená a vařím asi 30 minut (do změknutí dýňové slupky). Směs pak rozmixuji ponorným mixérem, dochutím muškátovým oříškem a přidám smetanu. V českých obchodech se konečně objevila ta správná smetana s názvem "Chef de créme". Obsahuje 30% tuku, nesrazí se a má naprosto bezvadnou chuť. Polévku podáváme na nahřátém talíři. Povrch polévky lehce zakápneme olejem z dýňových semínek. Má báječnou ořechovou chuť a vůni a k polévce se výborně hodí. Nic dalšího nepřidávám, protože bych nerada narušila to sametové pohlazení v ústech.
Další na řadu přišel slaný dýňový koláč. Dýni jsem připravila podobným způsobem, na cibulce s česnekem a povařila ve vývaru. Do zchladlého rozmixovaného pyré jsem přidala 1 balení ricotty, 2 vejce, 15 dkg tvrdého strouhaného sýra typu Ementál a pár lístečků čerstvé majoránky, která stále ještě byla na záhonu. Těsto jsem připravila ze směsi hladké a celozrnné mouky - dohromady 380g. Dále jsem přidala 150 g nastrouhaného másla, 2 vejce a špetku soli. Vypracované a slabou hodinku v chladničce odpočinuté těsto jsem namačkala (díky tmavé mouce není tolik vláčné) do formy a v předehřáté troubě pekla asi 10 minut. Poté jsem do těsta vlila ochucené dýňové pyré a povrch jsem pokladla tenkými plátky rajčete. Koláč je lépe před krájením nechat úplně zchladnout. Já osobně však slané koláče konzumuji "vlažné".
Podzim mi kromě dýní udělal i další velkou radost. Zřejmě jsem se pouze v komentářích někdy na jaře zmínila, že naše kočičí mužstvo už má bohužel jen dva členy. V březnu jsme během jednoho dne řízením osudu přišli o Černouška i o Mourka. První se nevrátil ze svých toulek po okolí a druhý podlehl vážnému zranění. Bylo to moc smutné nejen pro nás, pro lidi. Zrzavý kocour Boris, nejstarší z kocourů, je tak trochu samotářský. Ale tříletý Pruháček, který se k nám domů dostal společně s Černouškem a vyrůstali spolu, byl najednou osamělý.
Před pár týdny jsme v práci při obědě jen tak debatovaly s kolegyněmi. A já se mezi řečí zmínila, že bychom zase rádi měli nějakého černého kocourka. A jedna z kolegyň, také majitelka několika koček, zajásala. Prý zná člověka, jehož kočka má mnoho koťátek - většinou černých! Po chvilce jsem se rozhodla, že pro takového mrňouse bude lepší jít do nové domácnosti ve dvou. Kocourky bereme dva! Druhý den večer už byla koťata v novém domově. Měla pro strach uděláno, takže se nebála ani "velkých" kocourů, ani skoku z křesla na zem. Kocourci se velmi rychle zabydleli a na domov si vzpomenou asi jen díky rýmě, kterou si odtamtud přinesli.
Když jsme je za pár dnů vezli kvůli očkování a lékům na nachlazení k veterinářce, oznámila nám, že černé kotě je kocourek, ale mourovaté kotě je kočička :-) Je o něco drobnější, moc roztomilá a moje zatím "pracovní jméno" pro ni je Felixa.
Koťátka váží dohromady lehce přes 1kg, takže se zatím pohodlně vejdou do košíku. Pozorovat jejich hrátky je v každém případě lepší, než jakýkoliv televizní program. Chvilku řádí po celém bytě, pošťuchují nervózního Borise, hrají si a najednou spadnou do košíku a spí :-) Boris se s příchodem koťátek smiřoval dlouho a těžko. Dnes už je snese, ale sem tam padne nějaká ta facka tlapkou. Zato Pruháček se ujal role náhradního otce a o koťátka se od první chvíle naprosto vzorně stará. Neustále nastavuje pravidla soužití a odpočine si jen málo. Koťata ho nechají spát jen pár minut a pak jeho před zimou už hustý kožíšek slouží jako kousátko nebo trampolína.
Doufám, že koťátka přes zimu pěkně vyrostou, už teď je na nich znát každých pár dnů. Na jaře pak budou moci objevovat nová zákoutí naší zahrady. Mám radost, že jsme mohli dát domov koťátkům, která by jinak asi skončila v útulku. Takhle mohu s jistotou říci, že jejich nový domov je all inclusive :-)
Adellheid | 
To by bylo fajn. Děkuji za milý komentář a budu se těšit zase na virtuální shledání 
Zde hledá
ahoj/dobry den,
jsem uplny novacek v blozich a dnes jsem v tomto smeru udelala prvni krucek tim,ze si ctu ten tvuj/Vas a jsem nadsena
Nejen dobrutkama z dyni,ale hlavne ctenim a kocickama!A ten Pruhacek...to je krasavec!Pripomina mi trosku moji Lily.byl by z nich krasny par
Marcela