Velikonoce jsou za námi a každý z nás je trávil po svém. Někdo doma připravil tradiční dobroty v podobě nádivky, jehněčí pečínky, beránka či mazance. Já však tentokrát využila volné dny k výletu do jižních Čech, jehož cílem bylo město Tábor. A tento náš cíl nebyl vůbec vybrán náhodně. Jedním z důvodů bylo, že jsem Tábor neměla zatím možnost poznat a dalším důvodem byla restaurace. Místní vyhlášená restaurace La Cave, která je součástí hotelu Dvořák. A abychom měli vše u nosu, ve zmiňovaném hotelu jsme se také ubytovali.
Hotel se nachází přímo pod hradem Kotnov. Hrad Kotnov a s ním spojená Bechyňská brána jsou nejstaršími památkami v Táboře. Pocházejí nejspíše z druhé poloviny 13. století, z období vlády českého krále Přemysla Otakara II. Čas a požáry způsobily pokles obranného významu hradu natolik, že byl v letech 1612 - 1613 přestavěn na pivovar. Z předpokládaných čtyř věží hradu se zachovala jediná, nazývaná Kotnov. Z jejího ochozu může návštěvník obdivovat krásu místa i okolí. K hradní věži přiléhá jediná dosud stojící městská brána, zvaná Bechyňská. Na rozdíl od věže se brána dochovala v téměř původním stavu z doby vrcholné gotiky.
Po ubytování jsme se vydali na procházku po městě. Počasí bylo i přes původně nepříznivou předpověď nádherné a to umocňovalo dojem z krásy starých domů a romantických zákoutí.
Blížil se ale večer a já už se moc těšila, až ochutnám první sousto na talíři.
Restaurace La Cave je domovskou kuchyní pro Martina Svatka. Kuchaře, který získal v domácích i zahraničních soutěžích nejedno ocenění a je členem Národního týmu Asociace kuchařů a cukrářů České republiky.
V době naší přítomnosti však po oba večery velel kuchyňské posádce pan Ondřej Dvořák a nutno říci, že velmi zdatně. Všechna jídla byla bez jediné chybičky.
Restaurace se nachází v suterénu v místech, která původně sloužila jako pivovarské sklepy. I přes hrubé opracování cihlových zdí je prostředí vlídné a útulné. O dobrý a sváteční pocit hosta se zde také vysokou měrou stará obsluha. S tak zřejmou profesionalitou se člověk moc často nepotká. Bezchybný servis, osobní přístup, snaha a přehled. Pro číšníka, který měl na starosti právě náš stůl, je práce zjevně zábavou, radostí a to i přes jeho mládí. Všechen personál hotelu včetně kuchařů odhaduji na věk do 27 let.
První večer jsme se rozhodli ochutnat jídla, která nejsou součástí zdejšího vyhlášeného degustačního menu. To jsme totiž plánovali až na večer další.
Po odeslané objednávce nám na stole přistály v podobě amuse-bouche domácí banketky se šunkovou pěnou...
Pak přišly studené předkrmy:
Pražská šunka plněná křenovým krémem na jablečných povidlech s marinovanou červenou řepou...
... a Podomácku uzené kachní prsíčko na ovocném kouři s malinovým želé, pohanka s jablky a višňovou omáčkou...
Následovala hlavní jídla:
Králík plněný liškami s hořčičnou omáčkou, bramborový knedlík plněny uzeným masem na restovaném špenátu, pečená sekanice s kopřivami. Zde bych doplnila, že pod špalíčkem výtečné nádivky se skrývala pikantní šalotková marmeláda...
... a Dušený váleček z jelení kýty se šípkovou omáčkou, bramborové krokety s hříbky, pečený celerový krém s fazolovými lusky a slaninou...
A pak přišel čas na dezerty:
Čokoládový dort s krémem a višněmi v dezertním víně, pečený vanilkový pudink se zakysanou smetanou...
... a Tradiční punčový řez se studenou polévkou "Cabernet Moravia" a ovocným sorbetem, želé z černého čaje a rumu.
Ten večer nám dokonce ještě zůstal dostatek sil na variaci sýrů, která byla doplněna vynikajícím pestem z pistáciových oříšků, sušených rajčat, oliv a olivového oleje. Máslo bylo lehce ochuceno černými krystalkami lávové soli...
U skvělého jídla společně s dobrým vínem není žádný večer dostatečně dlouhý a tak už jsme byli plni očekávání, jaké budou naše zážitky další den.
Naše nadšení bylo obrovské, ale o tom až příště.
olinka | 
)
Město Tábor zase není tak velké, takže z hotelu je blízko celkem všude.
Pečený pudink jsme ještě nejedla. 
Nezbývá, než tam někdy zajet, já už o tom přemýšlím 
Zde hledá
Konečně slíbené povídání! Vůbec jsem netušila, že v Táboře existuje podobná restaurace a hotel. Já tam kdysi před mnoha lety bydlela v hotelu Palcát a tam vařili... no... jako v hotelu Palcát
Velice inspirativní mi připadá ta králičí roláda s knedlíky a špenátem, to asi zkusím doma, a určitě bych si dala dort s krémem a višněmi, punčák nemusím 
. Je skvělé, že jste si Velikonoce tak krásně užili, budu se těšit na další článek a hlavně obrázky. 