Téměř týden zimní dovolené je za mnou. Už řadu let si, většinou během měsíce března, dopřáváme lyžování v Dolomitech. Letos bylo o mnoho chladněji, než bývá obvykle, ale díky velmi nízkým teplotám jsme byli naopak nadšeni kvalitou sněhu. Ta zůstávala po celý den stejná, protože odpolední slunce ještě nemělo tu správnou sílu.
Pro lyžování si vybíráme každý den jiné horské středisko. Letos bylo jedním z nich Alta Badia. Tento název je znám především z proto, že se tady koná Světový pohár v alpském lyžování. Středisko se nachází přímo pod nejvyšším vrcholem Dolomit. Jeho název je Marmolada. Vysoký je 3342 metry.
Na protějších svazích byly na několika místech vidět zábrany proti lavinám...
Plnými doušky jsme si užívali pověstného "italského manšestru"...
Ve výšce přibližně 2100 metrů nad mořem jsme měli krásný výhled...
Když zrovna není bezvětří a krásně azurová obloha, můžeme se posadit do jedné z místních hospůdek, kterých bývá v každém středisku plno. A někdy je kolem hospůdky i opevnění jaké má pravý hrad. Asi nejznámější specialitou je zde již mnoho let Bombardino. Silný, horký a lahodný nápoj zahřeje téměř okamžitě...
A k zakousnutí je možné si dát třeba místní specialitu: Tyrolskou sušenou šunku a k ní místní červené víno, plátek úzkého fenyklového chleba a máte vynikající oběd...
A na závěr odpoledne si vyberte: Hruškovou pálenku s kouskem macerované hrušky nebo švestkovou, ve které byla naložena sušená švestka? Milovníkům takových nápojů padnou zcela jistě do oka oba dva...
Přestože v Itálii býváme jen pár dnů, někdy lyžování prostě vypustíme a uděláme si výlet do nejbližšího městečka. Buď si odpustíme půl dne lyžování a jedeme ze sjezdovky přímo skibusem nebo vyrazíme ráno rovnou z penzionu, kde při pobytu v Itálii bydlíme.
Vyrazili jsme tedy ráno, za zády nám zůstala vesnice...
... a před námi byla všude spousta jabloní, které na první pohled vypadaly stejně jako vinice...
Toto období mám ráda také proto, že v nížinách a zdejších městečkách je velikonoční výzdoba již v plné parádě. Ve městě vítr tolik nefouká a slunce vás krásně opálí...
Na přímém slunci bylo velké teplo a tak jsme viděli ještěrku, která se vyhřívala a kupodivu si nás skoro nevšimla...
... prošli jsme kolem velmi staré, již nefunkční vinárny...
... a pohladili pár koček...
... a už jsme měli před sebou Brixen jako na dlani a nad ním se vznášel lehký ranní opar. Zbývalo nám už jen několik kilometrů...
Horská městečka jsou nádherná. Pokaždé, když zvednete hlavu, objevují se vám nad střechami starých domů sněhem pokryté hory...
Naše toulky městečkem začínají většinou v této uličce...
... na jejímž konci je malinké pekařství a kašna. A za rohem je krásný dům zdobený barevnými freskami.
Přímo u domu vede silnice. Tu přejdeme a jsme na mostě, který vede do centra města...
Směrem rovnou za nosem se dostanete do uličky, která je nedaleko hlavního náměstí. V uličce je stálý trh s místními specialitami. Tyrolský špek, sušené houby, těstoviny, med, ořechy, zavařeniny, sušené ovoce, víno, grappa - to vše tady můžete koupit...
Prohlédli jsme si tržiště a příště si projdeme město...
Bali | 
Zuzana | 
a koukám, že je tady článek o mém oblíbeném jižním Tyrolsku. Ráda jsem si všechno přečetla a zavzpomínala na naši prosincovou dovolenou. Před Vánoci jsou všechna městečka pohádkově nazdobená, všude se konají vánoční trhy, na sjezdovkách prašan a minimum lidí. Sice jsme s lyžováním skončili teprve teď o víkendu (na sjezdovce bylo vedro, že se dalo lyžovat v tričku), ale už se zase těším, až v prosinci vyrazíme kousek za Brixen 
Zde hledá
Nádherné, těším se na pokračování. Krásné fotky, opravdu. Ač nelyžařka, určitě by se mi tam moc líbilo. A na samotný závěr jako třešnička na dortu krásný stylový trh. Škoda, že u nás takové trhy nejsou