Při pobytu ve Francii jsme zpravidla nakupovali v nejbližším větším městě, vlastně městečku - Crest. Bylo menší, než třeba Beroun v Čechách, ale to, co bylo možné nakoupit ve dvou větších hypermarketech, jsem neviděla ani v největších pražských obchodech. Třeba v Intermarché bylo obrovské rybí oddělení se třemi prodavači. A měli se co otáčet... Jen oddělení sýrů bylo větší a co do sortimentu pochopitelně rozsáhlejší, než nejeden tzv. supermarket u nás.
Měla bych však začít cestou do Crest. Trvala asi 15 minut autem a vedla přes malebnou vesnici Aoust. Vesnice, kde bylo několik obchodů, malé náměstí a krásný most nad řekou Drôme.
A také romantický, malinký trh. Slunce sotva vyšlo a pánové s cigaretkou v ústech si už nesou domů noviny a čerstvou bagetu...
Na trhu jsme potkali prodejce sýrů v kloboučku, který jezdí na všechny trhy do okolních vesnic. Ve městě Die jsme se s ním potkali a pamatoval si nás. Stále si vyzpěvoval a jeho pultík i auto byly vyzdobeny plyšovými zvířátky, z jejichž mléka se ten který sýr vyrábí.
Při projíždění vesničkami se nám vždy naskýtala spousta krásných pohledů na krajinu...
Hned při vjezdu do Crest vás upoutá pohled na hrad nad městem. Je vidět snad z každého místa ve městě. Jeden den jakéhosi svátku byl vstup na hrad zdarma. Na návštěvníky na jeho hradbách jsme však skoro ani nedohlédli a tak jsme si těch několik desítek schodů raději odpustili.
V Crest je mostů přes řeku Drôme několik...
Městečko Crest jsme za dobu svého pobytu prošli mnohokrát a pokaždé jsme objevili nějakou další cukrárnu (Pâtisserie) nebo pekárnu (Boulangerie)...
Po jedné návštěvě jsme si však oblíbili jednu, do které jsme se pak několikrát během naší dovolené vrátili.
Po jedné návštěvě jsme si však oblíbili jednu, do které jsme se pak několikrát během naší dovolené vrátili.
Paní majitelka nás tentokrát už z dálky zdravila, přestože měla zrovna pracovní jednání - s výrobcem obalů na zákusky a cukrovinky dohadovala velikost krabiček tak, aby byly na míru šité právě jejich skvělým dortíkům a tartaletkám...
Protože jsme vyrazili do města bez snídaně, rozhodli jsme se pro ni zde. Hruškový dezert, ovocná tartaletka a zelený čaj.
Dostala jsem na stůl konvičku s čajovým filtrem a sypaným zeleným čajem. V libanonské restauraci ve Valence jsem si objednala totéž a obsluhující se mi velmi omlouvala, že čaj má právě teď pouze v sáčcích - porcovaný. Vlastně mne ani nepřekvapilo, že kromě "kultury stolování" zde hledí i na kvalitu nápojů. V daném případě i přesto, že právě čaj není pro Francii typický.
Koupili jsme si pár kousků domů na ochutnání a vrátili se zpět do úzkých uliček města Crest. A v teplém počasí, jaké bylo zrovna ten den, nás zatahala za nos vůně čokolády. Že by další cukrárna? Ne, výrobna čokolády! Byla hned vedle obchodu s čokoládou, který jsme dříve zřejmě museli minout...
Po vstupu do malého obchůdku byly na pravé straně regály s místními produkty a vlevo jsme mohli sledovat paní při jejich výrobě.
V členitých prostorách přímo za prodejnou, do nichž se dalo projít malým vchodem, bylo malé museum čokolády. Byla zde znázorněna historie distribuce čokoládových bobů a vzniku čokolády. Ke zvláštnímu pocitu přispívala reprodukovaná hudba a zvuky, pomocí nichž jsme se ocitli na opuštěném ostrově plném divochů a pirátů...
Celá návštěva byla příjemným čokoládovým překvapením.
Takto naladěni jsme se vydali zpět do Saillans, na terase si nalili aperitiv...
... a po lehkém obědě začala ochutnávka koupených zákusků. Báječná věc je, že při každém nákupu jakéhokoliv množství zákusků vždy dostanete v každém obchodě zdarma krabičku. Nemělo by se tedy stát, že při dopravě domů dortíky "obtisknou" krém na balící papír a ztratí tak na své kráse...
Takže: uvnitř byla mini-šarlota s lesním ovocem a tarte lemon meringue...
... a také cannelé - specialita typická pro francouzskou Pâtisserie...
Ještě jedna hrušková tartaletka...
... a můžeme si užívat odpoledního sluníčka.
Příště už pojedeme jen na krátký výlet do okolí Saillans.
Ale třeba ten hruškový dezert s povrchem stejným jako créme brulée byla velká dobrota. A minišarlotka s lesním ovocem: to byl naprosto jasný vítěz! 
Zde hledá
Předpokládám, že se jedná o slibované "sladké"
. Překrásné středověké městečko ukrývající tolik pokladů... Opravdu nádhera. Dezerty vypadají více než božsky a výrobna čokolády s muzeem v pozadí, je naprostý ráj (kam se hrabou v Celetné, že?). Prozraď mi, kolik výplat jste měli s sebou 
?
.
Ještě bych dodala, že obdobná situace s rozmanitostí a kvalitou potravin je i v nejmenších městečkách v Německu. Jelikož jsem vyrůstala v Chebu, jezdili jsme nakupovat do 10 km vzdáleného miniměstečka (asi 5 tis. obyvatel) a nabídka byla obrovská. I dnes, když přijedeme na návštěvu k rodičům pravidelně zajíždíme do Německa, abychom si udělali zásoby věcí, které v Praze nekoupíme anebo jsou úděsně předražené