Vepřové krkovičky na ohni pečené, rynglemi slazené

3. září 2009 v 9:03 | Pavlína | Vaříme pod širákem

Poslední prázdninové dny jsem strávila velmi příjemně.

Jako přechodné bydliště posloužila louka poblíž místa jménem Naděje. Počasí bylo nádherně letní a každý, kdo šel jen na chvilku lesem, měl hned plnou náruč hub.

Součástí bydlení na stromy obklopené louce je chladný a čistý potok s tůňkou, která dovede nahradit jak koupelnu, tak i lednici.

V počasí, kdy jsou lesní rána asi nejkrásnější, člověk nic dalšího snad ani nepotřebuje. Vlastně ano. Potřebuje oheň.

Na vaření v takových podmínkách se vždy moc těším. Všechno jídlo voní tak nějak úplně jinak a příprava pokrmů na prudkém ohni a železné pánvi bývá někdy i dost napínavá :-)

K jedné z večeří jsem připravila vepřové krkovičky marinované v olivovém oleji a čerstvém tymiánu. Ryngle, kterými jsem maso doplnila, částečně zastoupily třeba čatní nebo jinou podobnou přílohu.

Na vaření jsem si připravila:

4 silnější plátky vepřové krkovice
150 g rynglí
2 dcl suchého růžového vína

Na marinování masa (den předem):

2 lžíce olivového oleje
několik snítek tymiánu
čerstvě mletý pepř
sůl

Maso bylo naloženo ještě doma. Jednotlivé plátky masa jsem naklepala, osolila, opepřila. Důkladně jsem je potřela olivovým olejem a při skládání do plechovky hustě proložila snítkami tymiánu.

Kombinaci vepřového masa a ovoce snad každý alespoň jednou ochutnal. Jestli ne doma, tak určitě v třeba v čínské restauraci. Já měla ryngle, které se svou chutí a sladkostí téměř vyrovnaly švestkám. Přivezla jsem si je sice ze Zelňáku, ale jinak by se daly klidně natrhat cestou. Různobarevných kuliček tu rostlo všude dost a byly lahodně sladké.

Růžové slunečnice a barevné ryngle u cest...

Příprava jídla začíná rozděláním ohně. Kdo by však začal z kapsy tahat zapalovač či sirky nebo dokonce PePo, ten by se se zlou potázal! Takové moderní vynálezy do naší výbavy nepatří.

Na rozdělání ohně si připravíme:

ocílku
křesací kámen (pazourek)
troud
nějaké suché médium (v tomto případě konopnou koudel)

Můžeme ale také použít třeba bodlákové chmýří nebo suchý mech.

Troud předem vyrobíme tak, že kus bavlněné látky pevně uzavřeme do plechové krabičky, kterou vložíme do ohně a ponecháme ji tam asi hodinu. Látka bez přístupu vzduchu neshoří, jen zuhelnatí a snadno pak zažhne, když na ni dopadne jiskra vykřesaná pomocí ocílky a pazourku.

Z konopné koudele si vytvoříme malé hnízdečko, do jehož středu vložíme "ždibec" troudu. Kamínkem pak křešeme rychlými údery do hrany ocílky tak, aby jiskry létaly pokud možno na troud. Chce to trochu cviku, jinak křísnutí ostrým kamínkem o prsty docela bolí :-)

Jakmile nám v troudu zažhne jedna oranžová tečka, foukáme na to místo tak, aby se od troudu vzňala i konopná koudel.

Pokud se tak stane, hořící hnízdečko vložíme na ohniště a začínáme přikládat ty nejslabší větvičky. Postupně přidáváme silnější klacíky a za chvilku máme oheň, který hned tak neuhasne.

Říká se, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Pokud ale máme ohniště dobře založené a s ohněm správně zacházíme, není se čeho bát. Na ohni můžeme třeba ohřát v kotlíku trochu vody a připravit nemluvněti luxusní koupel. V tu chvíli je nejspokojenější z celého dne.

Takže oheň hoří a můžeme vařit.

Na rozpálenou pánev jsem dala maso očištěné od tymiánových větviček. Připalovaly by se. Oheň silně hoří a tak se maso peče velmi rychle. Stačí z každé strany tak dvě tři minuty. Po opečení z obou stran byly krkovičky zastříknuty trochou růžového vína, jehož mírným popíjením z korbílku jsem si přípravu jídla ještě více zpříjemňovala. Letošní léto si růžové víno opravdu vychutnávám.

Maso opečeme z obou stran a pak přidáme ryngle...

Víno se vzpěnilo, rozpustilo zkaramelizovaný výpek a po dvou třech minutkách se zase skoro vypařilo. Píchla jsem zkusmo vidličkou do jedné z krkoviček. Už byla skoro měkká. Přidala jsem tedy rozpůlené, pecek zbavené ryngle. Na pánvi s masem byly jen chvilku, aby z nich nebyl džem. I tak stačily pustit dostatek sladké šťávy, která se výborně propojila se šťávou z masa.

Teď už jen dát rychle jídlo na cínové talíře a můžeme jíst.

Vysoký stůl není po ruce a nenasytných psích čenichů je na každém táboření vždy dost a dost.

Ať už vyrazíte do přírody nebo si maso připravíte doma, přeji Vám dobrou chuť!

Komentáře

Bali | Web | 3. září 2009 v 10:39 | Reagovat

ÁÁÁÁÁÁH, romantííííka ;-)
Vaření supr, instrukce supr, fotky taktéž, mimino v lavóru nemá chybu. Přesně takový lavór by se mi líbil.
Po takovém pobytu v lese, bych se týden odklíšťákovala.

DolceVita | Web | 3. září 2009 v 11:07 | Reagovat

Tak blízko přírodě, to nemá chybu :-) ))) Proto si cením toho, že ji mám opravdu na dosah ruky, někdy mi leze až přes práh domu, ale říkám si, že občas je to krásný pocit, když vidíme velkoměsto ve zpětném zrcátku svého auta a uháníme někam za romantikou. Poetickými jmény, jako Naděje, se to v našem kraji jenom hemží :-)

viki | Web | 3. září 2009 v 11:47 | Reagovat

nádhera, nádhera, nádhera... až sem cítím vôňu horúcich rynglí a štipľavý dym z ohňa... nádherné fotky!!!

Lucka B. | Web | 3. září 2009 v 12:06 | Reagovat

Pájo, prostě paráda, přiznám se, že na reportáž z rozdělávání ohně jsem koukala s otevřenou pusou. V přírodě se pěkně vaří a ještě lépe chutná. My jsme naše kluky jako mrňata párkrát myli v potoce, ale to o tom vždycky vědělo celé údolí. :-P

Milena | E-mail | 3. září 2009 v 16:00 | Reagovat

Nazdárek,tak už konečně jsem se k tomu dostala,abych ti to prohlídla máš to moc hezky udělaný,kdyžtak mi prosim pošli pár fotek na mail dík papa Milena :-)

coco-choc | Web | 3. září 2009 v 16:37 | Reagovat

Příroda, klid, sluníčko, to je luxus, který se dneska cení. A navíc jistě vynikající bašta, to je člověk hned v ráji :-D .

Pivli | Web | 3. září 2009 v 21:57 | Reagovat

Papájo...jedním slovem nádhera!!!
Ovšem mrně v lavoórku, to je adept na foto roku! :-D ;-) :-P

Yva | Web | 3. září 2009 v 22:47 | Reagovat

Pájinko, tys mi zas udělala radost! Vůni lesa cítím až sem. :-)

Váš autentický přístup k pobytu v přírodě je obdivuhodný a já nad ním jen žasnu. Tam, kde my ostatní bychom použili pomůcky, bez nichž si rozdělávání ohně ani nedovedeme představit (ačkoli nad něčím, jako je PePo, bych ohrnula nos i já! ;o), tam vy si nastavíte laťku mnohem výše a využijete jen svůj um a vědomosti. Popis rozkřesávání ohně je jediněčný!

Baby v lavoru je rozkošné. :-)

No a nesmím zapomenout na jídlo: v přírodě chutná vždycky líp, to je stará pravda, ale v Tvém podání to platí dvojnásob. Při pohledu na ten krásně naaranžovaný pokrm, prostřený na zeleném ubrusu z trávy, mám najednou ukrutný hlad. :-D

Yva | Web | 3. září 2009 v 22:49 | Reagovat

Pro Bali:

"...mimino v lavóru nemá chybu. Přesně takový lavór by se mi líbil."

Taky na koupání? ;-) :-D

Daniela | E-mail | 4. září 2009 v 8:05 | Reagovat

Krásne fotky na dnešné upršané ráno. Pripomenuli mi časy dávno minulé - čundrovanie, letné dovolenky s deťmi v Nízkych Tatrách, varenie a pečenie v prírode .... Bábätko malo šťastie, ja som sa umývala v horských potokoch :-) ))

toffo | Web | 4. září 2009 v 8:23 | Reagovat

Zaujala mě také fotka s koupajícím se batoletem, ale z jiného důvodu, než je "lavór" :).
Nejezdíš náhodou se sdružením nadšenců historických zbraní, nebo přímo s nějakým plukem? Stan, zbraň i rukávy ženy, která dítě koupe mě navádějí k této myšlence.
A rozdělávání ohně křesadlem je skvěle zpracovaný fotopostup. Podle něj bych to možná dokázala i já. :-D

čajovna | Web | 4. září 2009 v 10:37 | Reagovat

Nemám slov, náherná fotoreportáž, nápad, recept, všechno...

Velmi inspirující a nápadité -díky!!!

vilemina | Web | 4. září 2009 v 13:10 | Reagovat

Ten tajemný spolek, kde se oheň musí vykřesat, a který je tak důsledně vybaven, nám bude jistě vrtat hlavou...díky za nahlédnutí do jeho života i pod pokličku, reportáž je to velmi šťavnatá a osvěžující!

Pivli | Web | 5. září 2009 v 16:39 | Reagovat

Papájo, dovolila jsem si tu fotku s mrňouskem v lázni stáhnout a poslat své sestřence (má dva prcky). Žádný web ani blog nemá, takže myslím nehrozí, že by to někde publikovala. Ale určitě se jí to bude moc líbit. :-D

Pivli | Web | 5. září 2009 v 16:41 | Reagovat

A jinak, celá tak akce vypadá dokonale a moc Ti ji závidím!(pochopitelně v dobrém)
Do historie jsem blázen a tohle musí být fakticky romantikuš! ;-) :-)

wave | 5. září 2009 v 20:49 | Reagovat

Je krásné, když se sejdou lidé, kteří mají nějaký společný zájem. Už tady tu reportáž čtu asi po stopadesáté a vlastně nemám co dodat. Vše už bylo řečeno. Moc moc pěkné !
Uvědomila jsem si, že běžně používám slova "shořelo to na troud", ale až do této chvíle jsem nevěděla, co je troud. A ani takovou krásnou ocílku jsem neviděla (znám jen tu na nože).
Kdysi jsem se snažila oheň vykřesat křemínky, pak pomocí lupy po dědečkovi, ale vždycky musely přijít na řadu sirky nebo zapalovač. No holt nejsem mistr ohně. :-D
A baby v lavóru je opravdu rozkošné ! :-D

toffo | 6. září 2009 v 14:31 | Reagovat

[11]: Nechtěla jsem být všetečná, jen moje sestra jezdí s Corporalem, tak si hned všimla - rukáv i sukni má podobnou. :-) :-)

Pavlína | 7. září 2009 v 8:27 | Reagovat

[1]: Bali:
V tom počasí to byla romantika :-) Klíšťat se člověk zase nesmí tolik bát, to by nesměl vystrčit paty :-D Používám AUTAN a je docela účinný :-)
Díky
P.

Pavlína | 7. září 2009 v 8:39 | Reagovat

[2]: DolceVita:
Děkuji :-D
Když jsem byla na cestě k Tobě, připadalo mi, že spousta názvů menších obcí si byla podobná. Např. Záhoří byla cestou ještě další dvě ;-)
Měj se fajn a hezky si užij dovolenou!
P.
:-D

Pavlína | 7. září 2009 v 8:40 | Reagovat

[3]: viki:
Já se dívala na Tvé fotky z konce léta, krásné :-D
Děkuji
P.

Pavlína | 7. září 2009 v 8:42 | Reagovat

[4]: Lucka B.
Venku chutná dvakrát, to je naprostá pravda. :-P
Naše tůňka byla tak studená, že často bylo slyšet i dospěláky :-D
Děkuji
P.

Pavlína | 7. září 2009 v 8:43 | Reagovat

[5]: Milena:
Ahoj! Jsem ráda, žes našla cestu na blog. Fotky pošlu hned, jak bude chvilka :-D Ale měli jsme se krásně, že?
P.

Pavlína | 7. září 2009 v 8:44 | Reagovat

[6]: coco-choc:
V takovém počasí to opravdu byl luxus, vše včetně jídla :-D
Díky
P.

Pavlína | 7. září 2009 v 8:47 | Reagovat

[7]:+[14]:+[15]: Pivli:
Mimino v lavóru se jmenuje Matyáš a ještě mu není 5 měsíců. V té teplé koupeli byl opravdu nejspokojenější a v tu chvíli nejhodnější ze všech :-D S ohledem na ledovou tůňku jsem mu v tu chvíli trochu záviděla :-)
Pivli, stažení fotky je v pořádku ;-)
Děkuji za komentář :-)
P.

dětské knížky | Web | 7. září 2009 v 11:15 | Reagovat

To je báječná inspirace, strašně by mě zajímalo, jak chutnají ty ryngle... :-)

Pavlína | 7. září 2009 v 11:55 | Reagovat

[8]:+[9]: Yva:
V takovém počasí je ten "autentický" přístup fajn a je mi tak dobře. V zimě to bývá ještě trochu zajímavější :-D
Říkala jsem si, že popis "výroby" ohně by mohl být zajímavý :-P Hlavně se troud i koudel musí udržovat v suchu. Pak je úspěch téměř zaručen :-)
Ještě jsem Ti slíbila foto tykve na sypaný čaj, ale nějak se zakutálela a ne a ne ji najít :-(
Děkuji :-D
P.

Pavlína | 7. září 2009 v 12:12 | Reagovat

[10]: Daniela:
Také rádi zajdeme na vandr, ale tohle je trochu něco jiného.
Mám radost, že se vám vybavily samé krásné věci :-) Děkuji za komentář a za návštěvu
P.

Pavlína | 7. září 2009 v 12:15 | Reagovat

[11]:+[17]: toffo:
Máš pravdu, jde také o milovníky historických zbraní a historie vůbec. Jen trochu jinak orientované, než skupiny historického šermu. Na louce byli spíš „bílí lovci a indiáni“ než vojsko. I když někteří z nás si také „hrají“ na vojáky. Ale na rozdíl od Corporalu, který, pokud vím, dělá mimo jiné sedmiletou válku v Evropě, je „naše vojsko“ orientované na sedmiletku v Americe.
A k těm rukávům: kamarádka Milena (máma Matyáše)na fotce k vojsku také nepatří, ale civilní oděv žen v 18. století byl logicky jak v Evropě tak v Americe hodně podobný.
Díky za komentář
P.
:-D

Pavlína | 7. září 2009 v 12:16 | Reagovat

[12]: čajovna:
Já mám radost, že se líbí :-D
Díky
P.

Pavlína | 7. září 2009 v 12:18 | Reagovat

[13]: vilemína:
Tak doufám, že jsem v odpovědi pro "toffo" záhadu "tajemného spolku" objasnila a nikomu už nic hlavou nevrtá ;-)
Díky
P.

Pavlína | 7. září 2009 v 12:20 | Reagovat

[16]: wave:
Troud - když jsem tu věc viděla, také se mi vybavilo toto slovní spojení "spálit na troud" :-D
Na těch pár dnů se mi ta kuchyň přímo na louce dost zamlouvá :-D
Díky a měj se fajn!
P.
:-D

Pavlína | 7. září 2009 v 12:25 | Reagovat

[25]: dětské knížky:
Ryngle na fotkách mají chuť velmi podobnou švestkám. Krátce opečené velmi zesládnou, ale zůstávají pevné.
Děkuji za komentář
P.
:-)

Bali | Web | 7. září 2009 v 19:59 | Reagovat

Papájo, to bych ten Autan musela i pít. Já jdu jen kolem lesa a už mam klíšťáka ;-)

vEruska | E-mail | Web | 8. září 2009 v 14:55 | Reagovat

Krása, to má atmošku :) Super fotky a ta poslední mi tady úplně zavoněla, že snad půjdu krkovičku hned koupit. Takový konec prázdnin bych si taky nechala líbit. I když jako městem zhýčkaná rodinka bychom asi potřebovali pár sirek a několik kotlíků teplé vody :-D

primula | Web | 8. září 2009 v 18:46 | Reagovat

Všichni už pochválili všechno, tak jen, přestože jsem v zástupu poslední, přidávám se také. Člověk vymyslel dokonalé sporáky s grily a nejmodernější vany a koupelny, anatomické postele a najednou zjistí jak je nádherné to všechno hodit za hlavu a vychutnat si tvrdé lůžko ve stanu, vodu v umyvadle a šťavnaté maso na ohni. A proti klíšťatům je dobré se nadopovat předem B komplexem. Ten jim nechutná.

Pavlína | 10. září 2009 v 13:06 | Reagovat

[34]: vEruska:
:-D Nejlepší na tom je, že ta vůně ohníčku a všeho ostatního se člověku vecpe i do auta a následně i do bytu :-D
Díky
P.

Pavlína | 10. září 2009 v 13:08 | Reagovat

[35]: primula:
Krásně řečeno, přesně tak to je. Člověk je z toho spaní na zemi malinko otlačený (protože je zhýčkaný :-D ), ale stojí to za to :-P
Díky za komentář
P.