27. července 2009 v 9:12 | Pavlína
|
Cestou od
Staré radnice směrem přes město jsme se zastavili v hotelu Slavia...
... na malé občerstvení. Stejně jako kdysi Bohuš.
Dali jsme si malé pivo, které mělo do vychlazeného daleko. Možná by nás více osvěžil sifon...
Lehce osvěženi jsme se už konečně vydali na cestu do Avia Café.

Cesta vedla přes park na Moravském náměstí.
Z Moravského náměstí jsme pokračovali do Lidické ulice, ke které se pojí park Lužánky. Bylo takové vedro, že jsme tam přistihli kosa v lázni...
A také jsme šli kolem vysokých keřů s fialovými květy ve tvaru hroznů. Ještě nikdy jsem neviděla tolik motýlů pohromadě. Zdá se, že tuhle květinu prostě milují. Díky vašim komentářům už vím, co to je za keře...
Kdo čte blogy o jídle, ví, o čem je řeč. Je tedy jasné, že i do
Avia Café, stejně jako na Zelňák, mne hnala zvědavost.
Restaurace se nachází v Botanické ulici. Že jste ulici trefili správně, vám připomene hned celý dům nedaleko Avie.
Avia Café je v budově Husova sboru, ve které by člověk restauraci vůbec nehledal. Prostředí mne nejprve malinko zarazilo, ale moje rozpaky se za chvilku rozplynuly.
Přiznám se, že při výběru podniku pro intimní večeři ve dvou bych asi Avii nevolila. Pro posezení "jen tak na oběd" nebo ve větším počtu lidí by byla moje volba jasná. Měla bych pro ni dva důvody: Vynikající kuchyni a fajn obsluhu. Vlastně tři: Také velmi stylový bar.
Sobotní nabídka byla velmi lákavá:
Mladý muž, který nás obsluhoval, na první pohled nevykazoval znaky vyučení v oboru. Leckdy však snaha, zájem a chuť v rozumné míře komunikovat s hostem může být výhodou před zažitými nešvary a nechutí vyučených starých praktiků. Myslím komunikovat "ve zdravé míře", protože není nic horšího, než upovídaný číšník.
Při naší objednávce, kdy nebylo jasné, co se kdo chystá konzumovat, se obsluhující pozorně a velmi správně zeptal, v jakém pořadí nebo zda najednou má pokrmy donést. A to se zase tak často nestává. Doporučil, nabídl, usmál se. Naprostá spokojenost. Už jsem někde četla i názor, že obsluha v Avia Café je amatérská. Ano, asi amatérská opravdu je, ale pokud budou "amatéři" vždy obsluhovat tak, jako v Avia Café, budu šťastná jako blecha.
Nevěděli jsme, co z menu si vybrat dříve. V tropickém počasí, které bylo pro daný víkend typické, člověku přece jen tolik nevyhládne. Vzhledem k množství lákavých položek na stálém, týdenním i denním menu byl malý hlad nevýhodou.
Nakonec jsme zvolili přímo z denní nabídky:
"Grilované sardinky na ciabattě": Malinko přichycená bagetka při pečení, ale to byla jen nepatrná vada. Jinak vynikající splynutí chutí. Tak geniální věc, za jakou bruschetu už dlouho považuji, je v kombinaci s pečenými sardinkami ještě lepší.
"Čekankový salát s pomeranči". Určitě ho vyzkoušejte doma. Čekankové puky, filetovaný pomeranč, bazalka, olivový olej. S čerstvou bagetou lahodné.
Z týdenního menu jsme vybrali:
"Ravioli vlastní výroby plněné bylinkovou ricottou a sýry". Dvě raviolky byly naplněny ricottou s bylinkami, ale tři byly zřejmě z předchozího vrhu. Jejich náplň byla bramborovo-česneková s mátou. Oboje výtečné.
"Tarte limone": Upečený z báječně voňavého křehkého těsta. Zdobený zakysanou smetanou a kandovanou pomerančovou kůrou. Osvěžující.

"Panna cotta - smetanové želé s vanilkou a jahodami": Podle malinkých teček v bílé hmotě usuzuji, že při výrobě tohoto dezertu byl použit pravý vanilkový lusk. V této cenové kategorii podniku je to velmi příjemné překvapení.
K pití bílé víno a voda z vodovodu. Pili jsme Vlašský ryzlink. K objednanému jídlu moc fajn víno a v dané kvalitě za více než slušnou cenu.
Odcházeli jsme s příjemným pocitem v žaludku i na duši, že to přece jen někde jde. Za velmi rozumné ceny se chutně a dobře najíst. Kdybych takovou restauraci měla poblíž, zcela jistě bych neodolala pokušení se zastavit i několikrát v týdnu.
K budově Husova sboru, ve které se Avia Café nachází, přiléhá park. Je plný lučních květin. Učiněná romantika.
Samotná návštěva Avia Café stačila na to, abych náročné cesty do rozpáleného Brna nelitovala a už teď se těším na příště.
Pak jsme se ještě porozhlédli po městě. Málem jsme objevili místní Moulin Rouge...
... šli jsme kolem obchodu se sýry, v sobotu odpoledne bohužel zavřeného.
A cestou kolem mnoha zajímavých nápisů...
... a pak už jsme směřovali na kterékoliv místo v centru, které bude skryté před sluncem. A objednali si "pohár chladného vína"...
Téměř hříšné fotky, ale větším hříchem je na ně koukat s pocitem hladu a prázdnou ledničkou. Vyrážím nakupovat. Vidím to dnes na "ciabattu" (dle fotografie bych řekla, že se jedná spíše o banketku) se sardinkami.