30. října 2008 v 8:52 | Pavlína
|
Tak jsem se dočkala. Ještě nikdy jsem výlov rybníka neviděla, ale mnohokrát už jsem slyšela poutavé vyprávění o nenapodobitelné atmosféře. Posteskla jsem si, že letos z toho opět už nic nebude. A přece jsme objevili jeden výlov, který začínal o víkendu. Takže bez nějakého váhání jsme v sobotu vyrazili směr České Budějovice. Munický rybník patří pod Rybářství Hluboká a je tedy hned vedle.
Navečer jsme si v Českých Budějovicích došli do restaurace na večeři. Co by tak člověk mohl čekat zvláštního a úžasného, aby s sebou tahal na tu večeři foťák, že? Chyba. V ulici Dr. Stejskala, která vede přímo z náměstí, je pod podloubím krátká pasáž. A na jejím konci Restaurace Karla IV.

Velmi příjemný interiér, převážně dřevo: úspěšná snaha o dobový nábytek v současném provedení. Všude kolem nás trámy, které občas slouží jako věšáky na kabát. Restaurace je rozdělena do tří částí: zadní velká místnost v patře na setkání ve větším počtu osob a vedle výčep. Také v prvním patře, ale na opačnou stranu, je další úzký prostor s plazmovou obrazovkou. V přízemí jsou vyšší stolky s vysokými židlemi a bar. Venku je ještě moc krásná zahrádka, ale ta už si počká na jaro. Bar je vidět už z venku a i přes svou nenápadnou velikost je srdcem celého podniku. Restaurace byla otevřena asi před rokem a zatím ještě nemá své webové stránky. A vlastně ani nemusí moc spěchat. Měli jsme štěstí, že pár míst bylo bez rezervace a usadili jsme se. Jinak by to byl asi problém a tento podnik je zde zřejmě dost vyhlášený. A ani trochu se tomu nedivím. Obsluha milá, všímavá a přiměřený výběr pokrmů, které jsou tak trochu středomořské a nebo ryze české.
My, v rámci těšení se na výlov, jsme si objednali candáta na kmíně a k němu byl jako příloha pečený chléb. Obyčejné dva plátky nasucho opečeného chleba - dokonale jednoduché a na talíři perfektně poskládané. Už tak skvělá (dle mého názoru nejchutnější sladkovodní) ryba byla naprosto báječná.
Na nedlouhém menu této restaurace (moc dlouhé nemám ráda a je svým způsobem i podezřelé, např. kuře 100x jinak) najdete pokrmy, které si "doba žádá". Také byla v nabídce výborná vína z vinného lístku za slušné ceny. A po tom víně se nám dobře spalo...
Je neděle ráno - den počátku výlovu. Vstali jsme docela brzo, na recepci jsme dostali čaj a kávu (protože na hotelovou snídani bylo ještě brzy) a nějak tak s úsměvem přešli poznámku slečny recepční, že "vyrážíme skutečně brzy". Šest ráno je přece na výlov akorát, ne? Sedli jsme do auta, pustili rádio a zjistili, že slečna se divila oprávněně. Ještě nikdy se mi tohle nestalo. Prostě jsme si zapomněli posunout čas na všem možném a bylo tedy ve skutečnosti pět hodin ráno. No nic, tak tam budeme první a nic nezmeškáme.
"Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál..." Prostě tma a mlha byly takové, že odbočku k rybníku jsme s úspěchem minuli a tak jsme se uvelebili na chvilku na nedalekém parkovišti v obci Hluboká. Jen, co se začalo trochu rozednívat, vyrazili jsme pěšky rovnou k rybníku. Rybáři už byli skoro v plném počtu, stánkařů dobrá polovina, diváci žádní - kromě nás.
Všichni, kteří byli někdy na výlovu takle brzo, měli pravdu. Mělo to prostě něco do sebe. Volavky se brodily takřka vypuštěným rybníkem, kachny se praly o malou rybku, hejna racků kroužila nad hlavami rybářů a technika potřebná k výlovu byla na místě.
Od jednoho stánku začínal vonět svařák. No, za chvilku se bude hodit stejně tak jako se hodila čepice a rukavice. Můj foťák statečně fotil i v tom mrazivém říjnovém ránu.
Rybáři se tedy pustili do práce - pěšáci i ti na loďkách. Diváků přibývalo a začínaly vonět i pečené a smažené rybky od stánků. Z velké sítě před naložením kádí na vůz rybáři vytřídili ryby na prodej a jiné druhy, než kapříky.
Na stánku bylo možno si koupit candáta, lína, pstruha, pangase, lososa. Ale také rybí polévku, bramboráčky, různé zelné placky nebo trdelník. Objevili jsme také stánek s maďarskými specialitami nebo moc hezkou keramiku.
Ještě jsme se prošli kousek po hrázi rybníka a přesto, že někteří diváci teprve přijížděli, my jsme se vydali k autu. Není divu - po tak časném ranním startu už nás začínala zmáhat únava.
A když jsme časně odpoledne dorazili domů, vypadalo to venku na krásný slunečný podzimní den.
Musela to být krása. Výlov rybníku jsem také ještě nikdy neviděla. Fotky jsou tak autentické, že než jsem došla na konec, byla jsem zralá taky na čepici a rukavice. Brrr, to mrazivé ráno z nich úplně sálá.
Btw, až teď jsem si všimla těch úžasných limetkových hodin, dokonalé....
)