schnytlik:
To ještě jde. Ale mojí kolegyně kočka chodí odpočívat do pračky a už ji jednou skoro vyprala s prádlem... 
Od té doby vždy vše pečlivě kontroluje (kolegyně) 
))
P.
Já mám někdy pocit, že naše návštěvy nechodí za námi, ale za našimi pejsky, aby se s nimi pomazlili, aby nám je rozmazlili a tajně nakrmili lahůdkami, nechali se olízat, aby se jim pětřicetikilový pes rozvalil na klíně, a to nepočítám procházející obyvatele, kteří s našimi pesany rozpráví za plotem... Hm, že bych za psí společnost začala vybírat?
Lucka:
)) Já, kdybych bydlela blízko Tebe, tak k vám na pejsky chodím taky. Ty lidi úplně chápu Hezky jsi to napsala
Na ulici není pes, na kterého bych nepromluvila. Vypadám tak trochu jako blázen, ale mně to připadá normální. Třeba před obchodem občas krátím cizím pejskům čekání na paničku. A s kocourama mluvím taky naprosto normálně
P.
To je ale hezký nápad, do takové kavárny bych také chodila ráda :o) Kočičky ty já můžu vždycky :o))
Zde hledá Jyxo
Pavlína | 12. září 2008 v 12:09 | 
jéééééé, to jsou krásný telátka, teda koťátka :))
Naše kočky si taky rády lehávaly do nádobí, obzvlášť jeden vykutálený kocour. Když byl malý, často jsme ho hledali a měli děsnej strach, jestli se někam nezaběhl. A ono prdlajs, protáhl se za linku a našel si pěkný pelíšek v hrnci