Viděli jste, jak si kočky dokáží užít letní grilování ? A tak mi vlastně došlo, že jsem Vám všechny kocoury nepředstavila. Hlavními účastníky byli tito tři:
V současné době jsou kocouři čtyři a říkáme jim: Mourek, Bóra (tedy Boris) v pořadí třetí, a skoro sourozenci Pruháč a Černoch. Jsou to vlastně bratranci (jejich matky byly sestry) a od malička nerozlučná dvojka. Každý se ale narodil v jiném prostředí a to se občas odráží na jejich chování. Pruháč je doslova pohoďák. Nic ho nerozhází, je společenský a veselý. Černoch byl jako malé kotě hodně plachý a dnes, když přijde cizí člověk nebo přijde domů někdo hodně "nahlas", vezme do zaječích.
Bóra je služebně nejstarší, jsou mu 4 roky. Je to vůdce smečky a to je na něm velmi často znát. Když mladí běží kolem nebo si společně s ním lehnou do křesla (kam také jinam, že?), tak Bóra rozdává pravou tlapkou facky mezi uši. Jinak je hodně mlsný a jsou chvíle, kdy odmítne i kousek masa, protože zrovna teď nemá tu správnou chuť. Jeho zamilované kočičí sušenky s polštářky (samozřejmě patří mezi ty dražší) jsou uloženy v místnosti se zavřenými dveřmi. Když přijde hodina lehké kočičí večeře, hází okem po paničce. Když vidí, že panička jeho pohled zachytila nebo na něho promluví, Bóra okamžitě vede paničku k oněm dveřím, za kterými jsou "jeho" sušenky.
Ještě je tady Mourek (ten se grilování nezúčastnil), tříletý kocour s pohledem krokodýla. Je velmi plachý a dodnes neznáme důvod. Leckdy odmítne i jídlo, když jen tuší někoho cizího. Je prakticky neustále na toulkách a podle toho také vypadá. Kočičí dámy mu nedají spát, takže se často vrací domů hubený, hladový, třeba i s natrženým uchem a hlavně zralý na koupel. Ta ale s jeho povahou nepřipadá v úvahu.
Postupem času se počet kocourů měnil, ztráceli se a noví přibývali. A každého z nich jsme se snažili zachytit fotoaparátem už jen proto, že ty jejich kočičí ksichtíky za to stojí. Už od mého dětství se kocouři u nás různě střídali, jak šel čas, měnil se jejich počet.
Několik se jich nevrátilo z toulek, pár jich bylo sraženo autem, jednoho zlý soused otrávil. Bylo jich moc. Každý z nich byl oplakán a na jeho hrobeček jsme dali křížek a kytičku. Každý z kocourů měl svoje typické chování a dovednosti. Třeba Mourek - uměl vyskočit na kliku u dveří a ostatním kocourům otevřít. Maxík - ten často obědval a večeřel s naší korelou Bertíkem z jednoho talíře.
Korela Bertík se dožila věku 15 let, takže velmi často ukazovala nově příchozím, kdo je tady pánem. Každého nového kocourka (a občas i jen tak ze sportu) klovla do packy nebo zobákem ťukla do čumáčku. Kocouři si pak zachovávali odstup a v pohodě se spolu i navečeřeli.
Nebo spolu odpočívali.
K průzkumu Bertíkovy klece docházelo do té doby, dokud se kocour protáhnul dvířky v kleci.
Filip - uměl probudit tlapkou položenou na naše oko. A tak bych mohla pokračovat dál a dál.
A vítání nově příchozího mezi služebně starší veterány nebylo vždy přívětivé...
...ale časem se vše urovnalo...
Musím se zmínit o nejdůležitějším, kterým byl Boris I. Byl skoro člověk, jen promluvit. Rozuměl tónu lidského hlasu, občas i různým povelům. I přes četná zranění a následné operace se dožil krásného kočičího věku 15 let. Polovinu svého života byl jednooký, také následkem kočičích bojů. Byl to miláček celé rodiny a dodnes na něho vzpomínáme, asi nejvíce ze všech. Když jsme ho před třemi lety vezli k lékaři, abychom ukončili jeho trápení, bylo to hodně těžké.
Pak přišel Boris II. Frajírek, moc chytrý a skoro nebojsa. A na to možná doplatil, jednoho dne se prostě nevrátil.
Jonáš, to byl kocour-obr. Dobrák, Otesánek. Když byl už dospělejší kotě, vypadal jako kočka, která čeká koťata. Prostě mu chutnalo. Ve své nejlepší formě vážil kolem osmi kil. Dožil se osmi let a jeho hrobeček je ve stínu třešně.
Naši kocouři jsou kastrovaní. Je to praktické z důvodu, že se pohybují také po bytě. A druhý důvod je ten, že se netoulají a je tak menší pravděpodobnost různých nehod a úrazů. Spokojeně se vyvalují na zahradě a po všech pohovkách.
Jsem přesvědčena, že naše kocouří mužstvo je ubytováno v hotelu s pěti hvězdičkami. Prostě, jak říká jeden náš soused: "Já bych chtěl bejt u vás kocourem! To bych se měl!"
Bali | 
)
Zde hledá
Kluci krasni, chlupati
A vzdycky jenom kocoury? Kocici damy jste nemeli?