Máme za sebou krásný víkend. Počasí bylo přímo ukázkové. Skoro až moc vedro na to, aby s sebou člověk tahal na zádech batoh a dělal ohníček. Ale později večer nebo časně ráno je to přece jen romantika a odměna za tu všechnu námahu. Vydali jsme se tedy na vandr.
V pátek jsme spěchali z práce, doma vzali sbalený batoh, cestou z práce koupili kus sýra, chleba, klobásky a rozvážným krokem vyrazili na nádraží. Vlak měl přijet asi za 30 minut, takže jedno pivo tak akorát stačilo na překlenutí tak dlouhého čekání. Náš vlak přijede z Prahy a pojede směr Rakovník. V Rakovníku přestoupíme a pak už to máme jen kousek.
Oblast tímto směrem máme docela slušně prozkoumanou. Kdysi jsme tam náhodou narazili na jedno malé nádraží a to bylo jako z pohádky. Každý z místních výpravčích se tam vzorně stará o záhonky s růžemi, vlastní zahrádku a měnící se počet hladových kocourů, kteří si sem pravidelně chodí pro dobré slovo, pohlazení a vždy plnou misku.
Vystoupili jsme tedy z vlaku, pohladili kocoura, dali řeč s paní výpravčí a vydali se vzhůru do lesa. Ten je všude kolem. Vesnice, ke které nádraží patří, je asi dva kilometry. V lese, jen pár minut pěšky je nedaleko hlavní lesní cesty místo, které obklopují modříny a je jako stvořené pro nocleh. Říkáme mu pokojíček. Na stromech na okraji jsou zbytky větví, které lákají k pověšení košile nebo čepice. Takže pomyslným koštětem odmeteme malé větvičky, šišky a můžeme rozbalit lože a zabydlet se.
Je chvíli před půl devátou večer, komáři štípou jako o závod, protože se zrovna stmívá. Až bude tma, najednou všichni komáři zmizí. Zmizí také proto, že si rozděláme malý ohníček. Ale na klobásky už je pozdě, ty budou až ráno k snídani. Takže si nalijeme trochu červeného vína, co máme s sebou a tiše debatujeme... tak nějak do ztracena.
Když se poprvé vzbudím, je teprve něco po čtvrté hodině. Ptáci vyzpěvují a les už je probuzen k životu. Ale přece jen je to trochu brzo na vstávání, takže si dávám lok slivovice, jen tak poválím v puse a snažím se znovu usnout.
Ráno, i přes to, že je tak brzy, je v lese krásné. Ráno je odměna za noc, kdy nás budil bekající srnec a v listí poskakovali zvědaví zajíci a dívali se na nás. Kvůli tomu ránu v lese stojí za to jít na vandr a přespat tam. To já moc ráda. Slunce osvětluje koruny stromů jako umělecký fotograf, obloha je azurová, je krátce po sedmé hodině. Takže slivovička zabrala.
Do ještě trochu doutnajícího nočního ohýnku přiložíme pár malých větviček a už se rozhořel. Nařízneme tedy klobásky, napíchneme je na luxusní opékací nářadí - ještě se zelenými lístečky a už čekáme na snídani.
Pro cestovní stravování s sebou vozím podložku, něco ve stylu "Ubrousku, prostři se". I na cestách se přece dá jíst trochu kulturně, ne? Samozřejmě ubrousek pro každého. Takže bude klobáska, k tomu chléb, dva druhy hořčice (v cestovním balení), kus tvrdého sýra, čerstvá cibule, kousek papriky a zbytek červeného vína, co zbylo od večera.
Je to dobrota! Po tak dlouhé době jsem měla klobásku opečenou na ohni a moc jsem si pochutnala. Balíme všechny věci, uhasíme a poklidíme malé ohniště a vydáváme se k nádraží.
Jak už jsem psala, jeho součástí jsou i záhonky a vedle nich je pumpa s krásně ledovou vodou - naše koupelna. Takže se vystřídáme u pumpování a hned je nám lépe. Pak jsme celý den na toulkách, občas si dáme nějaké to pivo cestou. Průběžně odpočíváme a opalujeme se. A naše pumpa nás zachraňuje i odpoledne.
To, co zde popisuji, byla jen část letošního prvního vandru. Moc jsem si to užila a vlastně poprvé jsem s sebou měla foťák, takže se mi snad podařilo tu atmosféru trochu přiblížit.
jol | 2. června 2008 v 12:31 | 
)..:))
)
Zde hledá
krása nesmírná, ale nedovedu si představit noc mezi klíšťaty. Ale čte se to krásně, jako bych tam byla s váma. Jen tu Slivovičku ve 4 ráno bych asi nezvládla
)