Kočky nemají svědomí a dokáží celý den proležet. Jejich jedinou povinností, kterou ale plní opravdu svědomitě, je hlídat, kdy je čas k jídlu.
Někdy, když stojím nad tím poměrně rozsáhlým výběrem kočičích konzerv, sušenek a paštik, říkám si, co to tak někdy nechat na kočkách. Ať si vyberou samy, ať se naučí otevírat konzervy nebo vaničky s paštikou, ať si naplní misky, uváží pod bradu bílé ubrousky a zasednou společně k prostřenému stolu a ať také něco uvaří mně. Věřím, že by to zvládly. Obávám se však, že moje prosby, byť vyjádřeny tím nejsametovějším mňoukáním, by sotva přinutily některou z nich, aby na mne s jídlem pamatovala, a zřejmě bych brzy umřela hlady. Ale kdo ví. Kočičí duše je složitá a možná, že by se se mnou u snídaně podělily i o ten kaviár a šampaňské.
Přestože každá naše kočka, když si může vybrat, dává přednost poněkud jiným lahůdkám, na společném menu se shodnou. Ale musí to být něco vyjímečného, za co by se nemusely stydět ani před návštěvou, tedy před kočičí návštěvou. Za ta léta, co je znám, si takový sváteční jídelníček umím představit docela dobře.
K snídani křepelčí vejce na měkko, servírovaná na malé nerezové misce na stopce, podobně jako klasická vejce do skla, ještě vlažná, ozdobená špetkou drobně nasekaného kopru, případně míchaná vejce na slanině. Slanina ovšem musí být anglická, opečená jen mírně do sklovata, a vejce na misce ještě řídká. K dopolední svačině se hodí něco lehce stravitelného, například kuřecí nářez nebo mírně kořeněný drůbeží aspik. Kočky ji snědí na několikrát, a mezi spaním si tak ukrátí čekání na oběd.
Ten už ale bude vydatný. Jako aperitiv doporučuji sklenku plnotučné smetany. Předkrmů může být několik, třeba šunkové závitky plněné tuhou šlehačkou, opatrně nakrájené na kolečka, sýrové palačinky sypané parmazánem a nudličkami mortadely, kousek pašitky z divokých kachen nebo vejce natvrdo plněná ruským kaviárem. Předkrm má strávníka příjemně naladit před dalšími chody, takže ho nesmí být moc. Podáván by měl být pěkně ozdobený na malých kávových talířcích. Z polévek se k slavnostnímu obědu hodí nejlépe hovězí polévka s malými játrovými knedlíčky, drůbeží polévka s nastrouhanými kuřecími játry nebo krémová rybí polévka.
Jako hlavní chod kočky jistě ocení kuře pečené na másle, pečlivě obrané a rozdělené na drobné kousky, vykostěného grilovaného pstruha ozdobeného jemnou majonézou nebo nudličky syrové svíčkové přelité rozpuštěným máslem a posypané špetkou voňavých roztlučených vitamínů. Vhodným dezertem jsou pro starší kočky velmi zralé francouzské sýry nebo malý krvavý biftek. Těm mladším kočkám se zavděčím čokoládovou nebo vanilkovou zmrzlinou s kopečkem šlehačky. Zmrzlinu ale neservíruji přímo z mrazáku, nechám ji chvilku rozmrznout, aby získala krémovou konzistenci. K pití je nejlepší pramenitá voda podávaná s jednou zelenou olivou na dně misky.
Odpolední svačinu si vezmou kočky na zahradě, kde po obědě odpočívaly mezi květinami. Mohlo by to být našlehané pyré ze syrových jater s kousky mírně ovařených kuřecích žaludků nebo nakrájený tučnější vepřový ovar. K večeři je po tak bohatém celodenním menu třeba podávat něco opravdu lehkého, například jemně nakrájené plátky rybího filé nebo rybí knedlíčky z uzené makrely zakápnuté olivovým olejem.
Nepochybuji o tom, že takové menu by ocenily i vaše kočky. Jenže, když jim pa druhý den předložíte obvyklou kočičí konzervu, budou zklamané a přestanou s vámi mluvit. Proto je vždycky dobré velmi pečlivě zvažovat, co jim k jídlu nabídnete. A pokud si nevíte rady, zeptejte se jich, protože kočky to vědí líp.
Z knížky "Kočkám chutná kaviár", František PON.
DolceVita | 
Knížku jsem nečetla, ale když jsem majitelkou kocoura, je chyba, že ji doma nemám. Asi to napravím, zdá se to býti báječné čtení!
Zde hledá
toto je moje oblíbená kuchařka, poprvé jsem ji četla v době když jsem vařila jenom pro dvounohé strávníky, teď sice nevařím kočkám, ale zmlsaným původně prý venkovním psům