Naše zrakové a sluchové smysly jsou docela uspokojující, dokonce i podle kočičích standardů, ale pokud se týče čichu, pak ve srovnání s kočkou jsme vybavení velice chudě.
Kočky mají stejný typ detektorových buněk v nose jako my a jimi identifikují ve vzduchu obsažené substance. Membrána, na které se nalézají tyto čichové buňky, má zhruba rozměr kapesníku, který je několikrát složený. V každé případě u kočky je tato membráma dvakrát větší než membrána v lidském nose a přes 200 milionů buněk pracuje pro kočku, aby ji vybavily obrovskou citlivostí na vůně a pachy. Psi mají těchto buněk ještě víc, ale nepotřebují je k zmocnění se kořisti. Kočky při lovu nepoužívají nos, ale pronásledují kořist sluchem a zrakem. Jejich čichové smysly vstupují do hry spíš jako prostředek komunikace, k přečtení poselství a značek po ostatních kočkách a také, obvyle bezděčně, po ostatních členech jejich grupy včetně lidí a ostatních domácích miláčků.
Chuťové receptory na jazyku umožňují kočce rozeznat substance, které líže, srká nebo okusuje. Jazyk kočky funguje nejen jako chuťový orgán, ale i jako hřeben. Dolů od středu jazyka se nalézají výstupky zahnuté zpětně jako háčky, které jazyk zdrsňují a pomáhají udržet kořist, lízat potravu nebo odstanit nečistoty a přebytečnou srst z kožíšku. Buňky na jazyku jsou citlivé na teplotu a chuť - dokonce i chuť vody - ale je zajímavé, že kočky nerozeznávají "sladké" (u některých to vypadá tak, že mají tzv. sladký jazýček, že si libují v čokoládě a dortech, ale pro ně je to jen něco neobvyklého či záhadného). Protože kočky jsou v podstatě masožravci, není žádným překvapením zjistit, že jejich chuť stimulují látky, jejichž součástí jsou proteiny. Tuk v různé potravě nejenže různě chutná, ale kočky jsou schopné očicháním jej rozlišit, takže náročná kočka může ohrnout nos nad kuřetem nebo hovězím a vyžadovat uzeného lososa jenom proto, že zachytila jeho vůni.
Z knížky "Kočičí našeptávač", Claire Bessant
Zde hledá